2014/04/07

Loučení

Po dlouhé odmlce moc zdravím!
Mám pocit, že už jsem úplně zapomněla psát a vlastně nebudu schopná zformulovat něco smysluplného. 
Tak jak začít - rok 2014, který jsem si malovala velmi pozitivně, díky té čtrnáctce na konci, mě hodně překvapil. Zažila jsem opravdový životní kotrmelec. Ale jo, řeknu to. Vzpomínáte si na Ute ze seriálu Ententýky od scénáristky Lucie? Tak já jsem vlastně ona, nebo vlastně je to podobné, ale trošku složitější... Prostě si myslíte, že některé věci se vám nemůžou v životě stát...a...buch. 
Poučení jsem si v mé nové životní situaci našla spoustu a nevím, jestli je dobré je sem psát, protože některá jsou opravdu trpká a některá v každém případě ještě budu muset strávit. A všechno ještě není u konce, ale má svůj vývoj. Ale snažím se na vše dívat očima scénáristky Lucie a pojmout vše jako komediální seriál ze života a doufat, že po tom kotrmelci přijde výskok. 

Rozhodla jsem se ukončit tento blog. Dům, který byl důvodem s blogováním začít, už velmi brzo bude mít nové majitele a taky bych tak ráda zkusila uzavřít určitou životní kapitolu.  

Rozhodla jsem se koncentrovat a upřít síly na důležité věci, takže končí i e-shop kokinodesign.cz. Najdete tam obrovské slevy, většinu zboží za velkoobchodní ceny a nákupem mě podpoříte v novém začátku. Děkuji!

S blogováním ale nekončím - pokračovat budu na Anunku, hned jak se ještě trochu otřepu. Děkuji moc svým milým kolegyním za jejich pochopení a za to, že to tak skvěle táhnou i beze mě!

Mějte se krásně a mějte se/be/ rádi!

P.S.: Moc děkuji všem za podporu a za spoustu objednávek! Vůbec jsem to nečekala. Všechny objednávky se budu snažit odeslat postupně do konce týdne. Díky!

2014/01/13

Nepopsaná tabule


Před nastěhováním, všechno hotové a dotažené do detailu a neosobní. Až na pódium s klavírem. Asi muzikální rodina. Nebudu předstírat, že bych se nechtěla nastěhovat do hotového, čím déle bydlím v nehotovém, tím víc mi to občas vadí. Ale tak mám ty své promluvy typu: "děti by to hned zničily" a "vždyť by to byla nuda, co bychom pak dělali." Sice to nemáme dotažené, ale osobní to jo. Místo klavírního pódia nám třeba v obýváku visí ze stropu /toho děsně vysokýho/ lano, na kterém se kluci každý den houpou. Můj designérský cit musí ustoupit mužské praktičnosti. Však už mi lano zničilo jeden rám a vůbec, nedaří se mi ho ani dostatečně "designově" vyfotit. Vůbec slovo "designové" si můj muž oblíbil, když mi chce trošku zvednout tlak. Ale kluci si určitě jednou radši vzpomenou na to lano než na ty moje chvilky lamentování, že jsou zase rozházený polštáře.
Zpátky k tomu loftu, který se skládá ze dvou apartmánů. Skvělý prostor, bílá kuchyně, Steelwood židle, bílé závěsy až do nebe a ty konferenční stolky vypadají z patra náramně...designově. Výběr nábytku, příjemně umírněná kombinace materiálů a barev mě tady opravdu oslovuje. Více fotek z Barcelony najdete zde.

2014/01/10

Tak nějak

Rok 2014 si řekl, že je čas odpočívat a nadělil mi do svého druhého týdne ležení v posteli. Ale jsem optimistka, radši si to horší vyberu hned na začátku a pak už to určitě půjde jako po másle. Můj jediný výkon za tento týden byla výroba "buchty na dřevě" aneb Cake pops. Focené jsou za rozbřesku, protože jsem se s nima patlala, a to vyloženě, až do noci. Už to asi zkoušet nebudu, ačkoliv prý ohlas ve školce byl veliký, a kdybyste se do toho chtěli pustit vy, tak vězte: upekla jsem hrnkovou buchtu se spoustou kakaa, svařila smetanu s čokoládou, nechala vychladnout a vyšlehala, buchtu jsem pak rukama rozdrobila zamíchala do ní "by voko" čokoládový krém a lučinu, vytvořila kuličky, ty dala odpočinout do mrazáku, špejli jsem namočila v čokoládě, pak zapíchla do kuličky a tu ponořila do čokolády a nakonec dozdobila. 
A pokud jste třeba taky náhodou s virovým nepřítelem v posteli nebo se vám prostě nic nechce, tak vás chci navnadit na seriály z anglické produkce. Jsem fanynka, jak už víte. Mě docela vzpružil seriál Call the Midwife /atmosféra 50. a začátku 60. let, porodní asistentky a příjemná angličtina na fixování si slovíček/, za rok 2013 jsem kromě čtvrté série Downton Abbey /tam je to s tempem řeči trochu horší/, ještě našla čas na Ripper Street a Kvítek karmínový a bílý /sice to zní jako romantika, ale není to úplně tak, Romola Garai tu totiž představuje prostitutku v Londýně za časů královny Viktorie/. 

Call the Midwife, zdroj foto.
Fajn víkend!

2014/01/05

Taková malá rekapitulace

....uplynulých dní. 
Vánoční svátky krásně demonstruje první foto. Návštěva za návštěvou, hladoví a nemocní kluci, spousta jídla a snad tuny umytého nádobí. 
2,3,7 snad nepotřebuje koment. 
Ale Ježíšek na mě nezapomněl - teda trochu jsem mu pomohla a mám radost velkou z obého - svetru i šatů s kapsami /pro mě stejně důležité jako pro krtečka/ .
Prskavky mě hodně pobavily. Rok výroby 1982, krásný retro obal. Jediný háček byl v tom, že nechtěly prskat. Ale můj muž se rozhodl, že prostě budou. Takže náplní Silvestra byla tahle mise. Mission impossible, jak se nakonec ukázalo. 
Filmem roku 2013 pro mě nakonec byl ten úplně poslední - Před půlnocí. Příběh Celine a Jesse se mi podařilo sledovat vcelku chronologicky - v Před úsvitem /1995/ se mi moc líbil příběh a dialogy, Ethan Hawke mi ale přišel jako děsnej úlisňák, Před soumrakem /2004/ - tak dají se dohromady nebo ne? Ale bylo to takové nemastné a očekávatelné, ovšem /asi/ poslední díl celou trilogii dokonale pozdvihl /Ethan časem ztratil na úlistnosti, chlapi holt zrají jako víno/. Žádné a byla svatba a žili šťastně až do smrti. Jak bylo osvěžující vidět, že se i tihle dva umí pohádat a rozcházet a vtipně se udobřit /"Jů ár sóu smááárt"/. A že idylka není žádná idylka, že to není tak, jak si navenek myslíme o těch ostatních.To přebylo i Lásky čas. 

A můj Filípek. V pátek oslavil 6 let. Je nesmírně zručný, bystrý a samostatný, nevíme po kom má vlásky jako hřebíky a ďolíčky ve tvářích. A je to pyšný předškolák. 

Hezkou neděli přeju!

2013/12/31

Pf 2014

Hlavně zdraví a ať jsme pořád spolu! 
Silvestr není můj oblíbenec, ale naše děti ho milují. Jdeme uplácat chlebíčky, protože...


P.S.: Balónky došly.

2013/12/24

Krásné Vánoce!

Přeju krásné Vánoce. Pod pojem krásné si dosaďte vše, co vám dělá radost na duši i těle. 
U mě to není lenošení a pohádky, já jsem bohužel postižena neustálým pocitem, že ještě musím zkusit to a tamto. Takže jdu za chvíli tahat štrůdl. 
Filip si tentokrát moc přál betlém "jako mají v kostele". Nakonec jsem ho umluvila na tento Ladovský. Stříhal každý, kdo k nám přišel, což mě moc mile překvapilo a určitě to na něm zanechalo svou pozitivní stopu.
Včera v noci jsem ještě pověsila hvězdu, jakože Orion. Můj muž mi však ráno řekl, že se cítí jako v centrále Nato. Tak to taky není k zahození.
Letos nemá náš stromeček tak krásnou bílou kulisu jako rok před tím. Ale to vůbec nevadí. Nazdobený byl do 20 minut, kluci /opět nemocní/ se na to vrhli, jako by to bylo na čas. Do toho jsem je neustále horlivě upozorňovala, ať ty skleněné nerozbijou, až jsem jednu křachla sama. A pak už jsem jen mlčela a nechala pracovat profesionály.
 Ještě jednou krásné Vánoce!

2013/12/22

Krajinka

Včera jsem zůstala u šicího stroje až do jedné hodiny po půlnoci. Kromě správek na všelikém dětském oblečení a úpravách sekáčových úlovků jsem stihla i dva polštáře ze svetrů rovněž z druhé ruky. Strom se mi dokonce vyvedl 3D, což není z fotky moc vidno a to druhé mají být hory. Filípek se ptal, jestli jsem mu tam zašila i nějaké hezké sny a už ho vyzkoušel. Že prý se mu zdálo o lyžování.
Drát jsem si při focení přidala jakožto slunce, které asi nám všem /a mému foťáku/ docela schází. I když venkovní mlha, musím přiznat, dává mému výhledu zajímavou atmosféru. Jako z Jany Eyrové.

Hezké odpoledne!

2013/12/21

Zabaleno

Letos do stříbrna. Podařilo se mi koupit hrubý papír se stříbrnou vrstvou. K užitku přišel i podkladový papír z ruličky, i když se s ním pracuje hůř. Kapřík, aby dárky pro kluky od Ježíška byly veselejší než ty dospělácké. Těm jsem přidala zase něco zeleného ze zahrady /až na to jmelí, to nám tam bohužel neroste/. Pichlavá cesmína jim to rozbalování pěkně zpestří, ať je to pěkně zasloužené.
Hrubý provázek, to je moje letošní láska. Klubíčko nosím v kapse na zahradě i doma a vždycky se mi hodí. Minulý rok to byla krepová páska. Jak málo stačí ke štěstí.

Konečně mám klid a čas na vánoční přípravy a užívám si to. A vám přeju to samé.


Krásné čekání!
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...